HUKL_miniHUKL_nadpisGap CD Reynkarnace

ButtonCD Reynkarnace
Gap
ButtonAkce a koncerty
Gap

ButtonTrocha historie
Gap

ButtonKdo Vám hraje
Gap
ButtonTexty a ukázky
Gap
ButtonDiskografie
Gap
ButtonFotogalerienové
Gap
ButtonVideoukázky
Gap
ButtonNapsali o nás
Gap

ButtonKniha návštěv
Gap
ButtonZápisník
Gap
ButtonNapište nám
Gap
ButtonWebOdkazy
Gap
ButtonKe stažení
Gap
ButtonKontakty
Gap

Novinky e-mailem:
Gap

Kontakt:
Gap
Petr Hudec
cvrcekzavinachukl.cz
+420 604 745 958

...webmaster...
luckymann :)

Valid CSS!

TOPlist
Line Pod pokličkou - CD Reynkarnace...

Když se vaří nové CD, je všude plno roztodivných ingrediencí, nadějných a vábivých vůní, a tak jsou mnozí labužníci přitahováni k nadzvednutí pokličky a přivonění, ochutnání. Nebojte se! Nepřetáhneme vás vařečkou a prozradíme jen tolik, aby bylo možné nadále se těšit…

Vypúšťací kohút (červen 2007)

nahledNa terase Klementovic domu se slétaly líné mouchy na olomoucké tvarůžky, cibuli a pravé slovácké koláčky. nahledByly tak opilé z piva, které se čepovalo z výpúšťacího kohútu domácí pípy, že se jim dařilo poletovat jen stěží. Na tabuli pověšené na dveřích se začaly houfovat čárky, přičemž HK (hosté kofola) značně pokulhávalo za HP (zde se nejedná o tiskárnu). Takto posíleni jsme se vydali na Klementovic střechu, kde na nás začal štěkat Pařízkův pes. Jeho nezaměnitelný charismatický štěkot byl zaznamenán Jiřím na naše cd, a tak jsme jej museli pozdravit. nahledV rámci filosofické debaty s Jiřím a jeho ženou Dadou jsme rozebrali nizozemské poldry, vrzající kola, nucení dětí k hudbě či její zakazování, že falešné je v hudbě snesitelnější než „trochu níž,“ pojem amatérská výchova, scientologii, vyzkoušeli hru na takřka odstruněnou nahledciteru, zhodnotili šrámy bitevního kocoura Toma, naučili Peťánka jíst tvarůžky a zavzpomínali na kamarády bývalé Karla a Jozéfka, kteří se naší poslední leči nezúčastnili. Leč ještě snad budeme křtíti cd. Vzhledem k tomu, že Dada je sympatická a chápající dáma, zakončil bych tento traktát citátem Jožky Fojty: „Copak za to můžeme, že jsme tak parádní kluci.“

MIX aneb Hovno pod splavem (březen 2007)

nahledPáni kluci se sešli u Klementa Jiřího v jeho tuřanském bigbytu. Po té, co jim byly sděleny základní souřadnice: "Kdo by chtěl zvracet, nebo jinak vyměšovat, tak rovně," se začaly z fajnového bednění linout reynkarnující umělci. Pán z plakátu z toho měl evidentní šok. Proto jsme rychle navrhovali korekce. Vzorec: vymaž Karla a bude to dobry, se kapelníkovi zamlouval jen do té doby, než byl stejný postup globálního přidušení naordinován i ve vztahu k jeho vlezlé hře na akustickou kytaru. Ondřej Maňák jako vždy prohlásil, že je málo basy. Kapelník zase chtěl ztlumit pizzy houslisty. Napjatou atmosféru se snažil odvzdušnit Petr Číhal návrhem, že nejlíp se hraje se šachovými figurkami nepřítomného hráče. Opět jsme se tedy vrátili k prvnímu vzorci, protože Karel nemohl přijet.

nahledJe to filmařský paradox. Napřed se to točí a pak zase maže a stříhá. Nakonec bylo navrženo právo veta, které bylo přiřknuto Jožkovi Fojtovi. S trochou obav tedy čekáme, zda se z nejmenované písně, kterou Josef pojmenoval pro její reynkarnační nekonečnost "hovno pod splavem," nezbude jen cinkání zvonků.

Howgh! (únor 2007)

BicíDozněl poslední mocný úder trianglu. Ano, Reynkarnace je natočena. Petr Číhal se sice snažil ještě vnutit svými laškovnými smyky smyčce, kterým chtěl drhnout o struny nově naolejovaných houslí. Nakonec však zůstalo při trianglu a vyčerpaní umělci zamáčkli nejednu slzu. Studio PI-VOX se svými obyvateli nám přirostlo k srdci. Řekli jsme si ale, že jej na dlouho neopustíme. Při této rychlosti práce už abychom začali pomýšlet na novou desku, má-li vyjít za dva roky... Takže kdo ví, jestli se sem ještě letos nevrátíme. Jistě se ptáte kdy, kdy už tu hudbu andělskou uslyšíme? Než si ji budete moci přepálit, je nutné ještě udělat bouření mozků při finálním mixu. To je taková debata, kdy každý z hudebníků lobuje za to, aby byl slyšet víc právě jeho nástroj, přičemž ten kolegův by mohl být slyšet až od druhé minuty, v mixeru se z nejistě intonujících pěvců s výraznou patlavostí stávají interpreti formátu Martina Maxy, zkrátka to bude ještě chvilku veselé... Pak se ale, doufáme, ozve poradní skálou pochvalné zamručení.

Crčkovi huklo... (říjen 2006)

BicíUmělecký vedoucí skupiny HUKL Petr Hudec alias Cvrček se na posledním nahrávacím termínu objevil s prádelním košem, o němž tvrdil, že mu jej přivezla babička z Polska a že na něj bude v jedné z písní hrát. Na stvrzení tohoto úmyslu vyndal z prádelního koše smaltovaný kýbl a začal s ním zálibně smýkat, přičemž se studio brzy zaplnilo psychedelickými alikvótami.

Pak opět roztržitě přiskočil k proutěnému koši a vytrvale jej otevíral a zavíral. Když se tohoto zvuku po půl hodině nabažil, vzal do rukou svazek starých klíčů s nápisem fara a lomozil s nimi do chvíle, než jeho pozornost upoutal zvoneček, který mu přivezla tatáž babička z ruské Klaipédy. BicíPoté začal poskakovat po studiu s grumlí jako bača, což se rozhodl ještě umocnit zvoněním na kravský zvonec a rolničku, anžto začal ještě bečet. Spoluhráči to všechno sledují s nemalými obavami a je jim jasné, že bude nutné Reynkarnaci rychle dokončit. Jejich kapelník totiž poslední dobou až příliš prožívá Reynkovu báseň Blázen.


HUKL přišel na buben! (říjen 2006)

BicíPod pokličkou to nějaký čas nevřelo a zdálo se, že nám dokonce vyhaslo pod kotlem. Naštěstí se udržely žhavé uhlíky, které jsme rozfoukali. Začal totiž vřít burčák. Všechno ovšem něco stojí. A tak přišel HUKL na buben! Do studia totiž přijel s vozem Jožka Fojt-a vzal s sebou svoji bicí soupravu. A tak se i naše kapela zařadila do proudu kapel, které neodmítají dotvořit svůj zvuk výrazným rytmickým doprovodem. Již dlouhou dobu anticipoval tento trend v naší kapele Petr Číhal, který v některých našich písních bušil s velkým zaujetím do tamburíny. Máte obavu, že budou křehké Reynkovy texty a huklovská hudební poetika utlučeny? Nechte se překvapit!


Šmahem (červenec 2006)

KláraReynkarnace získala opět novou barvu do své palety. Vnesla ji do ní další žena, takže se již zdaleka nejedná o mužskou záležitost. Naše první setkání bylo vskutku poetické. Klára přijela na zkoušku s kočárkem, v němž si hýčkala svoji harmoniku. S mateřským citem na ni nadávala, že ji nechce tahat pořád na zádech. Je to přesně ten hraniční nástroj, který si člověk nosí sám a dál už nastupují na věc stěhováci.

KláraVe studiu nezůstala Klára nic dlužna svému příjmení – Šmahelová- a vzala to vskutku šmahem. Za dvě hodiny nebylo co řešit. Píseň Míjení získala nádech sladké Francie díky šansonovým ornamentům, Blázen je teď ještě více pouťově drijáčnický a Práh zamyšleně úzkostný. Škoda že je Brno tak daleko. Harmonika by si v tom našem nástrojovém huklu určitě našla místo trvale.


První vlaštovky (červenec 2006)

VlastovickyZatímco mladé vlaštovičky již vyletěly z chodby u studiu Pi - vox na první okružní lety po dvorku, my si stále ještě hýčkáme cd neopeřence v hnízdě a snažíme se ho dobře vyživovat, aby pak strmě a trvale vyletěl vysoko v žebříčcích vašich hudebních nej.

Za tímto účelem jsme se rozhodli poprvé přerušit mužskou hegemonii nahrávky a jemně ji probarvit krásným altem Aničky Mottlové - sestry Jirky Mottla. No těšte se přátelé!!! StudioPo Aniččině výkonu byl nucen skládat zkoušky z logopedie Petr Hudec. Naštěstí se jednalo o poslední píseň, kterou trápil hudebního režiséra. Neulehčoval mu v tom práci Petr Číhal, který měl jako vždy blbé poznámky z režie. Pak ovšem musel nastoupit na plac i on a dohrát několik houslových partů. Do dějin vstoupí věta našeho hudebního režiséra: "Nehrej to, jako když se otevře okno v lidušce!" Abychom ukrátili vaše čekání, rozhodli jsme se zveřejnit první ochutnávku, takže „nech sa páči...


Jahody a promile (červen 2006)

StudioJe to paradox, když se přijíždějí hudebníci z poklidné jihovýchodní Moravy těší se na ten brněnský KLID! Touto vzácnou veličinou je totiž prodchnuto brněnské obydlí Františka Nečase, jehož součástí je i vlastní nahrávací studio. Patina času tohoto místa si v mnoha ohledech nic nezadá s Petrkovským statkem. Je nám jasné, že jsme se v jejich studiu při natáčení Reynkarnace neocitli náhodou. StudioRozpukaná dlažba se v tuto roční dobu červená lesními jahodami, střechám kraluje děravý komín, který prý prostřelila v minulém století spojenecká stíhačka. Dvorek svírá ze tří stran pavlačový dům, k němuž pravidelně nalétává nadávající vlaštovka, která chce krmit holátka skvotující v průchodu.

Toť signál ON AIR pro zahájení nahrávání - tentokrát s Jirkou Mottlem, saxofonistou jazzového srdce. Jirka_saxofonJozkaZatímco klarinet dal Reynkarnaci do vínku především melancholii, saxofon se v Jirkových rukou postaral především o živost. Zatímco se Jirka snažil, rozebírali jsme při popíjení chardonnay z Čejkovic nový silniční zákon, který postihuje kolaře, kteří si dají pivko. V tom napadlo Františka Nečase, že si zakoupil měřič alkoholu. A tak se v režii odehrávala zajímavá podívaná, kdy jsme požili a bezprostředně změřili. Byly to milé promile.


Jákobův zápas a ježci v řiti (červen 2006)

Už víme, proč nám to nahrávání tak dlouho trvá! Po natočení hudebních základů jsme si naivně mysleli, že máme vyhráno. Vždyť zpěv se dá nahrát za dva večery! Procitnutí se dostavilo hned při první písni. Když lídrovi kapely z režie po dvacáté řekli, že verš: „svítí v dlaních anděla“ není dobře a že ve slově svítí to moc svítí a že zase znovu, pochopil, že svádí s Reynkovými anděly podobný zápas jako biblický Jákob. Už nevěděl, co si počít: svëtí svűtí, svýtí. Pak mu tedy řekli, že to sice ještě není dobré, ale že to půjde opravit. Jako spráskaní psi jsme odjížděli ze studia se třemi nazpívanými písněmi, přičemž se nám toto číslo podařilo v následujícím nahrávacím termínu ještě snížit. Jákob po svém zápase kulhal a naše sebevědomí taktéž.

Jirka_klarinetNejen hlasy prozatím chybí na naší nahrávce. Počítáme také s účastí foukajících hostí. Prvním z nich je Jirka Hőhn, spoluhráč našeho Netopýra z cimbálovky Cifra. Jirka tedy přišel do studia a zeptal se, co že je to teda potřeba nahrát. Zhruba za tři hodinky bylo vymalováno krásnými odstíny sopraninky, altovky a klarinetu. Vše bylo zahaleno tajemstvím tibetského odhlučňovacího koberečku.

Jirka_chlebaJediným Jirkovým nešvarem bylo občasné zrychlování, které komentoval slovy: „Mně všichni doma říkají, že mám ježky v řiti!“ Tak jsme mu s pokleslou bradou řekli, že bychom o ně taky stáli a zjišťovali, jestli neví, kde se dají sehnat. Určitě by nám to pomohlo nahrávat mnohem rychleji. To už ale Jirka dávno svačil svůj vítězný krajíc typu „zouvák“ se sádlem a sledoval, jak se snažíme nasípat další píseň. Příště je na řadě saxofon....


Hrozny a luncheon (duben 2006)

Na velmi dobře rozběhnuté víkendové nahrávání navázaly 3 dny uprostřed týdne v dubenci. Během nich se nám podařilo zaznamenat chybějící základní hudební podklady a přehrát ty, které bychom rádi oželeli. V rámci tohoto náročného procesu se nám podařilo nejen nahrát veškeré hudební party cimbálu, ale také odstranit vrzání cimbálové šlapky Ondrova cimbálu z dílny maďarského cigána. Nemusíte mít ovšem obavy, že tyto půvabné alikvóty neuslyšíte, neboť k jejich eliminaci došlo až v samém závěru nahrávání. Důvodem bylo především to, že jsme neměli s sebou šťávu z luncheonu, která podobným problémům čelí nejspolehlivěji.

Zato v režii nechyběly kyselé hrozny bez pecek. Při některých našich výkonech však Jožkovi Fojtovi přece jen připadaly sladké. Nejvíce sil nás asi stálo Štěstí - což je symbolické. Vždyť první verše zhudebněné básně zní: „Nejtvrdší si hledám štěstí, štěstí uprostřed bolesti.“ A tak jsme se dotrpěli navzdory rytmicky nepřesnému metronomu (shodli jsme se, že to kazí on) konce. Hrubá stavba tedy stojí. V následujících týdnech už začneme dělat omítky.



Židenické "D" dur (březen 2006)

Jirka_mixpultV jedné prudké zatáčce v brněnských Židenicích, kde spíše než Židé žijí Rumuni, Ukrajinci, CD-Rom a CD-Romka, stojí dům s pavlačí, kde se jakoby zastavil čas. A právě ve dvoře této romantické stavby se nalézá studio ¶vox (čti Pí-vox :) pánů Nečase a Klementa.

Po vzájemném potykání a představení jsme byli od Jirky Klementa ujištěni, že jsme všichni Karel. Na stvrzení bratrství jsme vytáhli zlechovskou slivovicu a buchty, protože každý správný hudebník ví, že „koláček a slivovica lepší než italská pizza.“ Karel_buchtyJelikož buchta nebyla žádná dusivka, sklouzla brzy do krku všech zúčastněných aktérů Reynkarnace a jako vedlejší produkt chval na toto vskutku mistrovské kuchařské dílo Peťovy maminky začaly vznikat jednotlivé nahrávky.

V éteru Karlova zapůjčeného lampového komba se začal šířit zvláštní zvuk konstantní výšky. Bylo nám Jirkou vysvětleno, že se jedná o genio loci jejich studia, Petr_netopyrneboť zvuk přichází a odeznívá společně s projíždějící šalinou. Během nahrávání ho netopýr kapely, Petr Číhal, analyzoval jako „D.“ Ten byl - podle toho jak se nám dařilo - modifikován na mol či dur. Nevíme, jestli Dukovany posílají D dur a D mol do všech moravských domácností, v Židenicích tomu tak ovšem je! Atmosféru navíc dotvářelo zavzdušněné topení, které k nám přetékalo náklonností zvláště ve chvílích, kdy se rozsvítilo červené světlo on-air.

Ondra_cimbalBěhem třídenního psychodrasticky pohodového nahrávání se nám podařilo dojít ještě k dalším významným poznatkům. Na základě toho, že Ondra Maňák příliš necítí vídeňský valčík, jsme zjistili, že není rakousko-uherský našinec, nýbrž z dovozu. Totéž se týká Ondry Krátkého, našeho cimbálového hosta, Cvrcekkterý do jedné ze skladeb implantoval rumunský sedmidobý rytmus, který naopak necítil lídr skupiny Petr. Na základě Ondrovy vizáže i tohoto tíhnutí je třeba hledat jeho kořeny na Východě.

Karel poznal u písně Tyčky v plotě na vlastní kůži - po té, co mu odpadly nehty - co to znamená: „Žhavil Béďa žhavil drát.“ Zajímavým objevem také je, že když někdo z kapely překvapil odvážnou agogikou Ondra(zajímavé rytmické přesahy), řekl Petr Číhal, že to bylo mimo rytmus, kdežto v jeho případě se jednalo vždy o tzv. janáčkovskou rytmiku. Když však Ondra zabasoval svou „ohnivou kočku naděje,“ začal i náš houslista měknout jako kalafuna.

Naštěstí nade vším bděl Jožka Fojta, který obohatil naše nahrávání šampusem, neboť bylo Jozéfka. Když do jedné z písní začal hrát na triangl,Jozka konsternoval ho přepracovaný basOndra zvoláním, že to zní, jako u přejezdu, když jede vlak. To už ovšem byla neděle, a my jsme se po třech dnech nahrávání Reynkarnace převtělili do nižších živočišných poddruhů. Navíc došly "řyzky", HUKL_hdrpři jejichž dojídání jsme zavzpomínali na naše školní trepkové nálevy. A tak bylo rozhodnuto, že moudřejší ustoupí. Zůstala po po nás jenom digitální stopa schovaná v roztodivných přístrojích...

Na závěr tedy nezbývá konstatovat společně s Jožkou Fojtou: „Copak za to můžeme, že jsme tak dobří kluci?!

HUKLuci


I vy se můžete podílet na přípravě nového CD, zkuste Šanci pro Vás


Návrat na předchozí stránku / hlavní stránku
Dnes je pondělí 21.8.
svátek má Johana

Naši podporovatelé:
www.gerbrich.cz www.nadacedks.cz www.zoresta.cz
Spřátelené weby :)
Img
www.philcollinsrevival.cz

Ikonky na Vaše stránky...
Kapela HUKL
Více na stránce Ke stažení
Předchozí ankety...